Název

GEO Skalka u Velimi,Lom u Nové Vsi 07-2017

Popis

Přírodní památka (PP) Skalka u Velimi byla vyhlášena na rozloze 2,52 ha z důvodu ochrany mimořádně bohatého naleziště druhohorní křídové mořské fauny, které je typovou lokalitou řady druhů bezobratlé fauny z doby před cca 65 miliony let, dále z důvodu geologické formace křídových hornin a jezírko uprostřed také jako důležité útočiště (refugium) obojživelníků a bezobratlých živočichů v okolní zemědělsky intenzivně využívané krajině.
Jedná se o bývalý jámový lom (zvaný Němečkův lom) na amfibolit, kde byl odkryt důležitý stratotypový profil s příbojovými sedimenty české křídy, kdy se na konci druhohor v období svrchní křídy toto území postupně potápělo do moře. Návrší, tvořené pevnějšími horninami, totiž po nějakou dobu tvořila ostrovy, kolem kterých se postupně ukládaly příbojové usazeniny, obsahující pozůstatky flóry i fauny (převážně ústřice, mořské houby, korály, ramenonožce, ježovky, žraločí zuby atd.). V lomu jsou v nadloží dříve těžených amfibolitů dvě kapsy s podobným složením. V kapse při vstupu do lomu jsou vyvinuty slepence s vápnito-jílovitým tmelem (2 m) a valouny vápence s množstvím zkamenělin. Následují dvě slabě vyvinuté polohy, které se místy až ztrácí – vápnitý pískovec (do 0,6 m) s čočkami vápence, které obsahují hojnou faunu, nazelenalý jemnozrnný pískovec (do 0,4 m) a v nadloží mohutné uloženiny světlých prachovitých slínovců (až 3,4 m) s četnými zbytky spongií (druh houby). Vrstevní sled je ukončen světlými pevnými slínovci (relikt do 0,5 m) s nálezy ze spodního a středního turonu. V druhé kapse uvnitř lomu jsou lépe vyvinuty bazální slepence (až 3,7 m), vápnité pískovce s čočkami vápence (až 0,9 m) a zeleně zbarvený jílovitý pískovec (až 0,7 m). Poslední vrstvou v nadloží prachovitých slínovců (1,7 m) jsou světlé pevné slínovce (relikt 0,2–0,3 m), v nichž byli zjištěny úlomky misek mořského mlže (typu ústřice) Spondylus spinosusze ze spodního a středního turonu.
Přírodní památka (PP) lom u Nové Vsi byla vyhlášena na rozloze 2,1405 ha především z důvodu geologického a paleontologického významu lokality a také jako útočiště (refugium) pro nejrůznější mizející druhy a společenstva organismů, jezírko u lomu dále představuje významnou lokalitu obojživelníků jako čolek obecký (Triturus vulgaris) nebo čolek velký (Triturus cristatus). Výhledově je lokalita zvažována ke zřízení genofondové plocha (zařízení na ochranu biodiverzity).
Těžba v lomu skončila v roce 1958, a odkryla v předkřídových depresích krystalinika relikty sedimentů křídy, jejichž kapsy jsou patrné v horních částech obvodových stěn lomu. Ve spodní části lomové stěny se nachází bazální slepence (síla až 3,7 m), v nadloží vápnité pískovce s čočkami vápenců (mocnost až 1 m), přičemž vápence jsou zdrojem pozůstatků bohaté fosilní fauny, přesliček a plavuní, tedy dokladů o existenci moře, které zdejší krajinu v dávných dobách pokrývalo. Nad nimi jsou vyvinuty zeleně zbarvené jílovité pískovce (do síly 0,7 m), nadloží pak tvoří prachovité pískovce a světlé pevné slínovce (místy do mocnosti 0,3 m), v nichž byly zjištěny úlomky misek mořského mlže (typu ústřice) Spondylus spinosus. Jedná se o sedimenty spodního turonu, reliktní slínovce snad patří do období střednímu turonu.
Lokalita je typovou lokalitou pro mnoho druhů bezobratlých živočichů z doby před cca 65 miliony let, kdy se na konci druhohor v období svrchní křídy toto území postupně potápělo do moře. Kopce, tvořené pevnějšími horninami, po nějakou dobu tvořily ostrovy, kolem kterých se postupně ukládaly příbojové usazeniny, obsahující pozůstatky flóry i fauny (převážně ústřice, mořské houby, korály, ramenonožce, ježovky, žraločí zuby atd.).

Kategorie a štítky

Nastavení